| aktuálně | rozpis ledů | kontakt |
úvod
HC KOBRA
soupiska
statistiky
nábor
fotogalerie
sponzoring
realizační tým
klubové info
HISTORIE
kronika-klubu
archiv
LIGA
rozpis zápasů
výsledky
tabulky
ZAJÍMAVOSTI
diskuse
odkazy
kontakt

 
ÚVOD

20.2.2016


Kobra x ESA

„Soudný, moudrý muž se nesmí vždycky vzdát choutkám, jež pudí ho sednout a rýmovat. Ať aspoň krotí se, když cítí nutkání vytroubit do světa ta svoje skládání. Ti, co tak dychtivě se chlubí svými díly, dokážou jenom to, že si z nich každý střílí.“
„Vydávat zjevný brak, ne, to se nepromíjí; a když, tak jenom chudákům, co jenom z veršů žijí. Radím vám: snažte se odolat pokušení! Tahleta záliba, ta pro veřejnost není. Máte přec u dvora poctivé, dobré jméno, tak proč by mělo být najednou zostuzeno? Odneste k tiskaři tu trapnou lamentaci - a rázem budete kdekomu pro legraci.“
„Ten šroubovaný styl, který se dnes tak líbí, zní nepřirozeně a pravdivost mu chybí. Je to jen hračička, již prázdná slova tvoří. Vždyť takhle strojeně se přece nehovoří. Ta dnešní módní řeč, ta ve mně budí hnus. To měli dědové, ač drsní, lepší vkus.“
-„Já přesto tvrdím dál: Napsal jsem dobré rýmy.“-„Máte své důvody, proč jste tak nadšen jimi. Já smím však, uznáte, důvody jiné mít a ty se nemusí těm vašim podřídit.“-„Stačí, že ostatní si těch mých veršů váží.“-„Ti přetvařují se a to já nedokáži.“
Misantrop (Moliere, 1666)

Máme různé druhy zápasů. Některé klidné v přátelské náladě, další odehrané s chutí a radostí ze sportu. Potom tu jsou nepříliš významná utkání, vylepšená ale o dobré rozhodčí, kteří zlepšují jméno svému druhu. Utkání s Esou se moc nepovedlo.
Lze s klidem říct, že třetí třetiny už jsme se opravdu naučily. Odmyslíme-li tedy první a druhou, hrajeme moc dobře. Dokonce se už scházíme v poměrně ustálené sestavě a můžeme si zvykat na své posty (až na Machy, příště ji nejspíš vyzkouší i v bráně). Po zápase jsme se opět naplácli výbornými zákusky a ujistili se, že na příští týden do Liberce bude taky napečeno.
Může se zdát, že se víc zajímáme o pečení než o herní výkon, ale to není pravda. Pečením se jenom vychloubáme a tajné tríčky si takticky necháváme pro sebe. Nebo je to tím, kdo píše články...
Regina #47


6.2.2016


Děčín x Kobra

Sezóna se pomalu ale jistě chýlí ke konci a nepříjemná nula pořád strašila na našem kontě. Utkání v Děčíně proto bylo jasným kandidátem pro zlomový okamžik. Ono gradující finále, jaké bývá v dojemných filmech o úspěchu outsiderů. Ale nepředbíhejme.
Do dalekých končin nás tentokrát opět vezl Olda a jednoznačně nám dal najevo, že jedeme pro body - chce už taky konečně vidět nějakou výhru. I co bychom pro něj neudělaly! Přestože jsme po první třetině prohrávaly 2:0, nikdo si s tím příliš těžkou halvu nedělal; začátky nejsou naší doménou a teprve ve druhé třetině dáváme našim přednostem volnou ruku. A ve třetí - to se teprve dějou věci! Soupeřky si už ani neškrtly a jediná střelkyně Děčína zůstala na svých dvou kouscích. Boj to byl však dramatický až do poslední minuty - napětí by se dalo krájet, diváci na tribunách zadržovali dech. Kdo si odveze vítězný bod?
Nakonec jsme na nájezdy podlehly, ale na tom už tolik nezáleželo. Remízový bod sám udělal obrovskou radost, jsme skromné duše, ke štěstí nám stačí málo.
V sobotu 20.2. nás můžete vidět na Kobře. V poledne tam hrajeme s Esou, a protože nám to teď jde, určitě vyhrajeme. Třebaže ne srdečně, minimálně rádi vás tam přivítáme (někdo z nás možná určitě), takže klidně přijďte. Hospoda tam je, a kdyby měli zavříno, máme tam i automaty.
Regina #47


24.1.2016


Roudnice x Kobra

Předposlední lednovou neděli jsme do Roudnice jako již tradičně nejely v pozici favoritek, ale spíše s cílem dobře si zahrát, dát nějaký gól a hlavně nedostat „ranec“.

Do utkání jsme nastoupily s odhodláním a trenérem naordinovanou defenzivní taktikou, ale bohužel v průběhu první třetiny jsme asi ještě byly myšlenkami u nedělního oběda nebo na cestě do Roudnice. Silným soupeřkám jsme nechaly v našem obraném pásmu až moc volnosti, kterou dobře bruslící a aktivní sokyně dokázaly v první dvacetiminutovce 8x zužitkovat v gól v naší síti. Do druhého dějství jsme vstoupily jako vyměněné a obraz hry se zcela změnil. Snažily jsme se něco vymyslet směrem dopředu, zlepšili jsme pohyb po ledě a odměna v podobě gólu v Roudnické síti na sebe nenechala dlouho čekat. Prostřední část jsme vyhráli 1:0 a roudnické holky smích (trošku :-) ) přešel.

V průběhu druhé přestávky bylo asi v kabině domácích hráček trochu dusno a jejich přísný trenér určitě musel zvýšit hlas, což se v závěrečném dějství projevilo na ledě. Hráčky Roudnice začaly hrát velice obětavě, vycházely ze zabezpečené obrany, přihrávky si dávaly krásně do jízdy a my jsme nedokázali udržet naše nasazení a kvalitu z předcházející třetiny. To vše znamenalo tři góly v naší síti a celkové skóre zápasu 11:1.

Tento zápas a hlavně druhá třetina nám ukázal, že hokej hrát umíme, a že můžeme hrát s každým. Je to tedy velké povzbuzení k dalším zápasům a tréninkové přípravě na ně.

Sportu ZDAR a hokeji zvlášť!!!
Dari



16.1.2016


Kobra x Liberec

Odložené utkání z minulého roku odstartovalo naši povánoční sezónu. Museli jsme si zvyknout na celou řadu novinek. V první řadě zimák – naše premiéra v nově obložené chodbě a šatnách. Jedny dveře zazdili, druhé vyzdili a celé to natřeli. Abyste jó zezelenali závistí, přisadím si ještě trošku: dveře k ledu už nemusí nikdo držet, nejsou lítací. Heč. Naše nové hi-tech zázemí prošlo důkladnou prohlídkou a jakmile Silva rozluštila rébus páčky na okno (přičemž málem zařvala moje hokejka), dalo se v poctivě vytopené šatně i dýchat.
Pauza v našem pravidelném tréninku byla znát a první třetina nedopadla dobře, plácali jsme do toho jak do sena a jen díky podobné otupělosti na straně seveřanek, to nedopadlo ještě hůř. Chtělo to cukerný doping v šatně a pořádně si zařvat, abychom setřásli snovou pavučinu a hráli konečně hokej. Vybojovali jsme několik nadějných šancí, Lucka dokonce ujela liberecké obraně, ale trefila jenom toho medvěda na jejich dresu (prý je to medvěd). Třetí třetina budila dojem, že veřejné bruslení začalo o hodinu dřív; liberecká děvčata neměla kam se hnát a za sníženého počtu už ani nemohla. Naše hypotetická výhoda, navyklosti na okleštěnou sestavu se bohužel neprojevila nijak fakticky. V závěrečné třetině jsme opět podlehli kouzlu soupeře a přizpůsobili se lenivému tempu. Výsledek zůstal důstojný, na neděli do Roudnice musíme máknout. V novém roce nové výsledky – optimismus nám stále zůstává a ty body tam pořád vidíme, jednou se to prolomí! V úterý máme týmovou schůzi, kde budeme probírat taktiku a strategii samozřejmě. V neděli v Roudnici tedy žádný propadák nehrozí, i když třeba nebude celá jedna obrana, my se vlka nebojíme.
A protože jste určitě zvědaví, jak vypadá ten náš nový zimák, přikládám (takřka) autentické foto ze sprch.

Regina #47


5.12.2015


ESA x Kobra

Tentokrát jsme do dalekých končin kdesi, kde sídlí tým Esa, vyrazili po svých. Nahodily jsme výstroje na záda a vydaly se na příjemnou podvečerní procházku z Prahy do Klášterce nad Ohří.... nevěřili byste, jakých dobrodružství jsme na té pouti zažili! Teď vážně, kdo z vás aspoň na chvíli téhle blbosti uvěřil?
Nebylo to daleko od pravdy, nicméně v počtu, v jakém jsme se sešly, nebyl problém dát dohromady soukromé vozíčky na tuto dlouhou výpravu. Jako každá správná cestovatelská skupina i my jsme se potýkali s překážkami, které nám osud nachystal. Respektive jenom trenér Vláďa, jehož spřežení dojelo do cíle o kolo kratší. Další výzvou pro trenéry byla sestava. V počtu jedenácti hráček (plus mínus, nejsem kalkulačka), z nichž polovina byli nováčci však stloukli dvě hratelné pětky. Nicméně veškeré snažení a nasazení okleštěné, avšak statečné, soupisky nebylo znát na skóre.
Lucka do soupeřovy brány zasadila dva kousky, na vyvážení na druhé straně to však nestačilo. Jak taky mohlo, když skorem polovinu soupeřových gólů si obrana tečovala za Jarčina záda sama? Přes tyto nešťastné střelby do vlastních řad nás trenér Pepa na konci utkání pochválil, což se taky často nestává, takže příště už snad budou nějaké ty body. S takovým nasazením to už přijít musí. Mělo by. Může. Možná... jednou....
Měli bychom hrát v neděli na domácím stadionu s Libercem, avšak v naší lize se to mění jako počasí, takže možná taky ne.
Regina #47
Na to, že se nás před stadionem, odkud jsme měly vyrazit auty, sešlo jen jedenáct hráček a brankářka, si myslím, že jsme si vedly obstojně. Já spolu se Sabinou jsme střídaly Lucku a holky na ostatních postech se točily ve dvou.
Cesta do již zmíněného města poblíž Ostrova nebyla moc dlouhá a vzhledem k tomu, že Regina špehovala ostatní auta ve zpětném zrcátku, i vcelku zábavná.
Po našem hromadném příjezdu na stadion, jsme se naskládaly do příjemně velké šatny a následovaly tradiční předzápasové rituály - převléknutí, rozcvičení (nechyběly ani koníčci, což podle mého pozorování není zrovna oblíbená činnost), převléknutí do výstroje (v mém dresu, který byl tak o dvacet čísel větší, jsem vypadala jako v noční košili) a rozbruslení, při kterém jsem byla, ostatně jako minule, ‘lehce‘ zmatená.
Když dala Lucka v první třetině gól, trenér s úsměvem na tváři prohlásil: „A můžeme jet domů!“.
Po následujících dvou třetinách, ve kterých se Kobře (vidíte, tím se snažím zamaskovat to, že ve skutečnosti nemám páru, kdo ten gól dal) povedlo ještě jednou skórovat, jsme se v náladě, kterou jednoduše označuji jako neidentifikovatelnou, vrátily do šatny.
Zápas jsme s důstojností a s nasazením vlastního života prohrály. No, naštěstí nemůžeme vypadnout z tabulky…
Eliška M.


29.11.2015


Kobra x Děčín

O naší Deni kolují legendární historky a nejeden její výrok se zapsal do historie klubu. Ovšem dalo tomu pár skleniček a rychlokurz pití z placatky, aby z ní vypadla věta: "No jednou už mě málem sebrali..." Opravdu, my ji nemít, tak si ji musíme vymyslet.
To však bylo před zápasem, na ledě Děčína jsme už byly povětšinou bystré a čilé, přestože trenérům to mohlo připadat trochu jinak. Rapidní růst umu naší gólmanky Jarky dopomohl ke slušnému skóre; v bažině střeleckého nezdaru, provázejícího tuto sezónu, se už podruhé prosadila Anča a v poslední třetině tak zažehnala strašáka další nuly. Pomalu, ale jistě z ní roste ostrostřelec! Na branku jí nahrála Janouch, ještě že jsme na ní počkali, než se vrátila k autobusu s bruslemi...
Dálková utkání a autobus povětšinou skýtá dobrou krmi, tentokrát jsme nestačily nabírat všechny lahůdky, co kolovaly. Až na jisté výjimky (mě) umí všechny holky na Kobře bravurně péct (píšu články, takže to umět nemusím). Mít k tomu všemu v partě budoucí cukrářku, to se vyplatí! Jako sportovci nemusíme mít strach o své postavy, všechno to přece vybruslíme :)
O kulturní vložku se postarala Terka, do rukou se jí opět dostal anglický text (je to dlouhý příběh - ve zkratce: opravovala po mně chyby - ano, tak daleko došla od svého "náuhír"). Jejími věrnými posluchači jsme opět byly s Ančou my dvě a pravděpodobně nedobrovolně i zbytek paluby, Terka má zvonivý hlas z těch dětských táborů... přednes ovšem strhující, jak dokládá momentka pod pracovním názvem "Pozorně naslouchající Anča v autobuse".
Do Prahy jsme dorazily bez úhony. Sice pořád bez bodu, ale beze ztráty nadšeného týmového ducha pro hru (Pro ironické úšklebky: tvořím tady článek, myslíte, že v novinách je taky všechno pravda?).
Regina #47


14.11.2015


Kobra x Roudnice

Po dlouhé době jsme hrály domácí utkání na domácím ledě. Díky modernizaci našeho zimáku jsme opět vyfasovaly dalekou šatnu a smrad v ní jako bonus. Sešlo se nás pomalu jak na mariáš, přesto se podařilo sestavit dvě plné pětky a pár hráček-nováčků zbylo jako pojistka v případě nějakého maléru či vyloučení (samozřejmě hrajeme čistě jako čerstvě napadlý sníh, to jenom co kdyby…).
První třetina byla tragická, Roudnice si s námi hrála jako kočka s myší a skóre podle toho vypadalo; naštěstí důstojněji než jindy, přesto zoufale. Druhou část zápasu jsme odehrály už o poznání lépe. Jestli to bylo polevením soupeře, nebo zatnutím zubů Kobry, to je diskutabilní. Faktem ovšem zůstává, že jsme druhou třetinu udržely čistou, nepustily jsme ani jednu šlupku – Verča občas předváděla vyloženě gymnastiku v brankovišti. Dokonce jsme zabrousily i na druhou stranu hřiště. Deni zase nabrala otáčky a roudnická obrana ji stihla jenom faulovat. Nařízené trestné střílení bohužel neproměnila, na druhou stranu předvedla perfektní mušku. Jak pravil Vláďa: „Deni! Tam je takhle malinká brankářka, s takhle maličkou lapačkou! A ty jí trefíš.“ Musíme ocenit i to málo, co se nám takhle podaří J
Ve třetí třetině už to zase trochu skřípalo, ale máme pohotovou gólmanku, takže pokud už nešlo o desátou dorážku, kterou obrana dopustila, měla Verča všechno pod kontrolou – dokonce i mého luxusně tečovaného skorovlastňáka, který se projel po čáře za jejími zády. Bylo to na hraně, nějaký adrenalin být musí… ne? Kromě podobných bot ale naše obrana funguje sehraně – sice jsme se za ten zápas v jedné třetině dvě přizmrzačily, ale naplánovaly jsme si to postupně a spravedlivě jsme se vystřídaly.
Po zápase si část z nás ještě dala dobrý oběd, pořešily jsme důležité otázky ohledně týmu – třeba vánoční večírek, ale i nehokejové věci – Silva ukazovala synátora a po zmínění kolik mu už je, si připadám hrozně stará. Vždyť nedávno lítal po střídačkách čtyřletý, čím ho krmí?
Na další utkání jedeme do Děčína 29. listopadu, pokud mezitím nehrajeme jinde. Ale asi ne. Kdybychom někde hrály, tak vás to stejně nejspíš nebude trápit, že jste to nevěděli.
Regina #47


1.11.2015


Kobra x Liberec

Hustá mlha se povalovala nad vozovkou a hráčky Kobry rozkrajovaly mléčné chuchvalce čumáky svých kočárů, aby se dostaly včas k zimáku. Olda přesný jako hodinky naložil část týmu a na další etapě výpravy naskladnil „černý“ zbytek kádru. (Před ukvapeným závěrem, že jde o hanlivé označení, se utiš, milý čtenáři, jsou černí, protože jezdí z „Čerňáku“.) Přestože ranní noir počasí dlouho nevydrželo, většina hráček se radovala ze slunečného víkendu. Barevné plejády podzimního listí na stromech lemovaly dálnici a Ještěd takřka nepatřičně trčel z onoho impresionistického obrázku za okny autobusu. Jak krásné počasí bylo venku, tak úděsná byla hra uvnitř.
Přitom jsme nezačaly vůbec špatně. V prvním střídání si Anča s Deni našly parádní pozici před bránou a Anča uklidila naservírovaný puk přesně za záda gólmanky. Kobra tak hned v prvních minutách utkání vedla. Něco, co si nepamatuju už hodně dlouho. Možná nás to uspalo, ale šlo to už jenom z kopce. Liberec ovšem nepředváděl žádnou mistrovskou hru, to si zase nedělejte iluzorní předsudky, motaly se tam stejně motovidlatě jako my. Druhá třetina se o krapínek zvedla, změny v sestavě udělaly své, a když se sešel secvičený útok modré pětky Anča-Deni-Denda, Deni – už do té chvíle jako jedna z mála jezdící po ledě – lítala jako drak a mít jen trochu víc štěstí, mohla zaznamenat snad i hattrick. (Nepřeháním, jestli máte ten pocit, tak se s vámi budu klidně hádat.) Lucka dala ještě jeden gól (myslím, že to byla Lucka).
Závěr nebudu nijak dramatizovat, sice jsme nevyhráli, ale Janouch nám přivezla i dobré zprávy, že už nebude Janouch. Takže gratulujeme a děkujeme za čokoládu! V naší šatně zmizela jak mládí.
Protože v Liberci nemá nikdo žádného úchyláka ani koupaliště, tak se žádné napínavé rozuzlení ani gradace příběhu tentokrát nekonalo. „Neshledanou příště, teď vypněte nás prosím, ať nebolí vás hlava.“
Regina #47


28.10.2015


Kobra x ESA

O státním svátku se nejlíp hraje hokej, přijde fandit hodně lidí (v případě Kobry to znamená všechny zraněné a nemocné nehrající hráčky) a všichni mají dobrou náladu, protože nemuseli ráno vstávat do práce, ale mohli na led.
Na našem zimáku nás mají moc rádi, a proto nám dali supertajnou šatnu, kam by netrefil ani Minotauros, a nikdo tak nemohl špehovat naši dokonalou taktiku a důmyslné tríčky matení soupeře. Po dlouhé době se v sestavě sešly Verča s Alčou. To není sice tak podstatné nebo strhující sdělení, ale je to raritní, a tedy poznamenané.
První dvě třetiny uhrávala Kobra soupeřky z Klášterce s vervou a úsilím dokazujícím, že vážně kopírujeme tempo soupeře - hrát takhle v Děčíně, nemohly jsme tam prohrát. Smolný gól do šatny na konci druhé třetiny ale prolomil střelecké ledy Esy, jejíž základním kamenem je skvělá brankářka, likvidující i tutovky. Je to ale taky jenom člověk, takže ji dříve, či později nějak prostřelíme. Hokejově pukem, samozřejmě, aby nedošlo k misinterpretaci.
V neděli prvního listopadu nás čeká výlet do Liberce, takže už snad dovezeme nějaké ty body do Prahy.
Regina #47


25.10.2015


Děčín x Kobra

Utkání v Děčíně. Pro pravidelné odběratele našeho zápasníku to znamená jediné - rozuzlení případu "Koupaliště". Silva měla tentokrát pamětní posilu z řad zasloužilých veteránů, totiž Báru. Společnými silami lokalizovaly, kde přesně legendární koupaliště bylo (každá si ho pamatovala trochu jinde), nakonec jsme se ale dozvěděly kde to bylo, kudy chodily každé ráno kolem odhalujícího se devianta na kolejích a na kterou skálu k zámečku to horolezly. Víceméně, tak nějak to říkaly.
Olda nás jako vždy dovezl bezpečně na zimák, kde na nás čekala obrovská šatna s ještě větší sprchou. Po vyřešení, kam si v tak prostorné šatně naskládáme bagáž, rozcvičení a postupné přípravě k hmotnění společné myšlenky, stanovil Vláďa sestavu a šlo se na led.
Bylo jasné, že nemůžeme soupeřky podcenit, vzhledem k tomu, že nám daly jeden kousek hned v první minutě. Ani ony ani my jsme nehrály nijak krásný hokej... nepředváděly nijak krásnou snahu o hokej. V zápase se ale blýskly vycházející hvězdy našeho týmu, berme to tedy jako takovou ochutnávku budoucí slávy Kobry. Jarka v bráně odvedla pořádný kus práce a s každým čuchnutím k puku ho, zdá se, má raději a nechce pouštět. V obraně se blýskla Martina ukázkou čisté likvidace nebezpečí i pohotové podpory útoku, a Darina, jejíž razantní hra jistě najde své místo v naší taktice.
Co se týče nováčků, zahrály si i Zuzka s Dianou, které tvořily třetí podpůrný útok a obstály obdivuhodně. Během zmatku na střídačce (ne, že by tam býval často, ale jednou, maximálně dvakrát, za sezonu se nám stane, že hrajeme chvíli dobrovolně ve čtyřech) se Diana projevila jako bystrý reaktant a doplnila pětku na ledě, zatímco my ostatní stále vstřebávaly význam věty: "Ještě jedna tam musí!"
První gól do děčínské brány prošťouchla Denda a zažehnala tak strašáka další nuly. V poslední vteřině potom namazala Bára Ivaně a ta podšoupla puk pod gólmanku. Přes nijak zářný herní výkon jsme tak odjely s hokejovým skóre a mít špetku štěstí navíc, mohly jsme jich tam nasázet třikrát tolik. Štěstí nám však letos ještě nedoručili, alespoň ale víme, jak to bylo s tím koupalištěm a úchylákem.
Regina #47


11.10.2015


Liberec x Kobra

Z důvodů zdravotních indispozicí rozbujelých v našich řadách jsme do Liberce vyjely ve skromnější sestavě, s jednou obranou. Terka i já jsme si toho byly vědomy a zodpovědně jsme se na utkání připravily. Případnou hru jsme konzultovaly i s nehrající Čapkou, na kterou jsme narazily během našeho rozcvičování.
Po předchozích nevydařených zápasech jsme hodlaly předvést pořádnou hru, na níž se dá koukat, a hmotnit tu myšlenku, jak nás učí Silva. Díky soudným rozhodčím, což je v naší lize vždy milé překvapení, se utkání také vyvíjelo klidně a bez větších gólových náloží. Ve druhé třetině provětrala Deni střelou od modré libereckou bránu a i když se potom prosadila i Bára, třetí třetinu jsme toho pustily tolik, že jsme vlastně nehrály hokej, ale rybařily na síť.
Dost často, když máme mezi zápasy týden volno, mám tendenci psát, že toho využijeme k přípravě a příště už to soupeři natřeme. Očividně to nosí smůlu, tak se o tom nebudu zmiňovat. 25.10. hrajeme v Děčíně, budeme tedy doufat, že Silva rozdá spoustu lízátek a odvezeme si konečně nějaké body.
Regina #47


27.9.2015


ESA x Kobra

27. září 2015 – den, po kterém už ze mě není až zas takový nováček. Po týdenním soustředění v Sedlčanech, čtyřech tréninkách, jednom zápase prosezeném na střídačce jako náhradní bek, jsem se dočkala svého „poprvé“ :-D. Celý den jsem se cítila jako Alenka v říši divů. První zápas venku, první jízda naším autobusem „Národní divadlo“, o kterém už jsem slyšela od trenéra Vládi úžasný historky…Měl to být docela kritický výjezd, nebyli lidi, ale nakonec se nás sešlo tak akorát. Cesta do Klášterce utekla strašně rychle. Celou jsem ji prospala :-D :-D. Dostaly jsme celkem velkou šatnu, ale musely jsme se o ni dělit s kamarádkami...alá mušky z popelnice :-D …Naše gólmanka Barča nám udělala výborné palačinky, takže jsme se před zápasem ještě posilnily. A k Silvě jsme si ještě odložily své drahocenné věci, protože se na zimáčku prý krade :-O, tak aby byly v bezpečí :-3. Na led jsme vcházely přes trestnou, rozbruslily jsme se a šly na to! Teda já sledovala zatím z povzdálí ze střídačky. :-D. Vůbec si nepamatuju, jak se to celé zběhlo, ale ve druhé třetině za prohry 4:1 se na mě trenér Pepa otočil s tím, že se mám začít zahřívat. Jo, tak to jen aby mi nezdřevěněly nohy, pomyslela jsem si. A najednou, že mám jít na led. Absolutně jsem nepočítala s tím, že ten den nastoupím, a natož ještě do útoku. Útok jsem nikdy nehrála, nikdy jsem útočníky ani extra nesledovala. Byla jsem z toho tak mimo, že jsem ani nevěděla, kde stát :-D. Ale jak říká Silva, důležitý je hlavně posílat puky na tu správnou stranu :-D. Na ledě jsem se ohřála celkem třikrát, gól jsem fakt nedala, ale puku jsem se párkrát dotkla :-D. Zápas s HC ESA Praha jsme sice prohrály 8:1, ale pro mě to byla úžasná zkušenost!
Martina #14


13.9.2015


Kobra x Děčín

První ligové utkání 13. září. To zavání tragédií už na dálku. Děčín přijel v docela jiném vydání, posílen novými jmény a energií. První třetina se táhla ve vyrovnaném tempu a nedalo se mluvit o podušení z žádné strany. Potom se však Děčínské útočnici povedlo odpoutat od své strážkyně a došťouchla vyražený kotouč do brány. Nic jsme si nenechali líbit a zvedli jsme skóre na 3:2, dokonce ho i chvíli udrželi. Své však udělalo i vylučování, které si neodpustím zkritizovat, protože v některých případech to byly herecké výkony, nikoliv fauly. Nicméně za stavu 3:3 se schylovalo ke konci základní hrací doby a ve vzduchu visely nájezdy. Bohužel, v posledních minutách se děčínské hráčky opět prosadily a ujaly se vedení. Stále zbývala spousta času a jako správní sportovci jsme nic nevzdávali, slabošské řeči, že utkání je prohrané, na naši střídačku nepatří. Po vhazování v útočném pásu jsme se propadly dolů, ale Lůca přesně rozehrála na Báru. Ta se rozjela a nikdo neměl šanci ji chytit, užuž to vypadalo na střelu, když se děčínská obránkyně natáhla a dlouhou holí šťouchla do puku, čímž v posledních vteřinách zlikvidovala naše naděje.
Celý zápas se nesl v ospalém dýmu, jako by nás někdo začaroval, snad jsme byly ještě stále pod vlivem letního režimu, nicméně naše koncentrace nebyla ideální a na výkonu to bylo znát. Přesto jsme zaznamenali pozitivní události; například parádní střela naší Deni od kruhů, která byla jak ze žurnálu a krásně rozvlnila síť soupeřovy brány, Ančin „monster hit“, k němuž se nechtěla znát (strašný rambič, ta Anča!) a parádní výkon naší gólmanky Báry, která si tak odbyla svou premiéru v dresu Kobry.
Máme teď dva týdny na to se vzpamatovat, profackovat se případně, a na další utkání už být v cajku.
Regina #47


srpen 2015


Sedlčanské soustředění

Už po mockolikáté jsme se před sezónou jeli soustředit do Sedlčan, kde už je to skoro jako doma. Kromě Lůcy, pro ni je to úplně jako doma. Chmurné vyhlídky na deštivé počasí nevyšly, bylo hezky, ani moc horko, ani moc zima. Tak akorát. Bylo to fajn.
Na loni zavedené kruhové tréninky jsme letos plynule a s nadšením navázali. Hned po ledu jsme shodily brusle a v pavouky prolezlé Sokolovně potrápily rozehřáté svalstvo. Ve druhém kole prvního tréninku jsme si každá našla svůj nejoblíbenější cvik, na nějž jsme se pak celý den těšily, až si ho budeme moci zopakovat. Druhý sucháč byl poměrně odpočinkový, klasické rozběhání před tréninkem s abecedou (není žádnou ostudou, když se vám nějaký cvik prostě nedaří provést, i když se snažíte!) a několika rovinkami. Na ledě se pak dřelo do úmoru po pětkách a trenér Vláďa opět pěstoval nováčky, kteří zatím s bruslemi teprve začínají. Svého vlastního kouče dostaly i naše gólmanky, aby je do nadcházející sezóny naučil tajné tríčky na soupeřovi útočníky a jako správný sportovec za to dostal zdravou odměnu - melouna.
Takové fyzické vytížení si zákonitě muselo brzy vybrat svou daň. Už ve středu se hráčky řadily do zástupu přede dveřmi nejprve u Machy, kde vyfasovaly materiál, a potom u Anči. Od té odcházely zářící spokojeností a tejpama, kterými je obmotala. Pro čtenáře nesportovce: tejpy jsou teď něco jako céčka. Kdo nemá tejp, je trapnej. Mají tu výhodu, že když vás ale fakt něco bolí, tak na chvíli pomůžou. Holky měly štěstí, že drsná Anča nechala kasičku doma a nebylo to jako loni, kdy vybírala poplatek i za vzduch dýchaný na pokoji… s Terkou ještě pořád splácíme. (Vzhledem k pochybnostem o důvtipu některých jedinců pro jistotu přidám poznámku autora. Pozn. autora: To byl humor… nebo nebyl?)
Zátěž se na některých projevila odlišně. Konkrétně Terka to odnesla na psychice. Byla tak nastartovaná na maximální výkon, že si neodpočinula ani ve spánku, z jehož divokých hlubin křičela na Anču a na mě: „Zaber!“ a když jsme ani jedna nereagovala, rozhodla se nám to objasnit. Její výhružné: „Tak poslyš…“ ovšem nepokračovalo. Celou noc jsem tedy napjatě čekala, co z ní vypadne a ono nic. Když už jsme u padání, slíbila jsem Terce, že nevynechám příhodu, zahrnující můj pád z postele. Nic zajímavého na tom nevidím, obzvlášť, když jsem spadla do měkkého – na Terku, ale sliby se mají plnit.
Po večeři se klasicky odehrávaly zábavné aktivity, mající leckdy poučný charakter. Například letos jsme se dozvěděli, že francouzský autor „Miliónů pod mořem“ není nikdo jiný, než Karel Čapek z Prahy. Nebudu zlomyslná a nezveřejním tu všem, že to byla další perla z pokladničky naší Deni… ups! No co, jsem nafrněná, egoistická a problematická, můžu si to dovolit. Zpět ale k drbům ze zákulisí. S Terkou se můžeme pochlubit, že jsme konečně odhalily skrytý význam čísla Ančina dresu. Šly jsme dokonce tak daleko, že jsme poodtáhly závoj tajemství a rozkryly tři hádanky. Čtvrtý kousek na sebe jistě nenechá dlouho čekat, jak ji známe! (Ano, baví mě být tajemná, jak hrad v Karpatech, takže nic víc neřeknu:)
Opravdu nic víc neřeknu, protože vás čekají ještě zážitky ze soustředění očima nováčků, nechci jim tedy vystřílet všechen prach.
Na první ligové utkání máme formu i chuť. Bude asi už tenhle týden, nebo taky příští. Je tu možnost, že se odloží. Určitě se to ale včas nebo pozdě dozvíte.
Regina #47


 
DALŠÍ ZÁPASY

TRÉNINKY
úterý 2.8. 19:15-20:15 na ledě,ZS Kobra, sraz 18:45


TABULKA - DIVIZE A2
Týmy:
HC Kobra Praha
HC Děčín
HC ESA Praha
HC Bílí Tygři Liberec
HC Roudnice n.L.
Aktuální pořadí:
1. ESA
2. Liberec
3. Roudnice
4. Děčín
5. Kobra

HLAVNÍ SPONZOŘI
Copyright © 2009 - All rights reserved. Programming WAMP company